Dneska už si ani jedna nevzpomene, kterou to napadlo jako první. Tři kamarádky, spolužačky ze střední školy, se už během studií setkávaly na různých brigádách. A často i na takových, za které nebyly vypláceny žádné peníze. V roli dobrovolnic chodily vypomáhat při různých charitativních akcích.
Po dokončení studií si na nějaký čas sešly z očí, ale sraz bývalých absolventů ekonomické školy je svál opět dohromady. A tam, během bujarého veselí rozjařených spolužáků, se zrodil nápad. Otevřít ve městě charitativní obchod, do kterého by místní občané nosili zachovalé, ale už pro ně nepotřebné věci a ony je prodávaly dál. Ze zisku by bylo možno podpořit potřebné.
Nejtěžší úkol: najít vhodné nebytové prostory, které by vyhovovaly jejich záměru. Bylo totiž potřeba vytvořit k obchůdku i dostatečně velké zázemí, ve kterém se bude přinesené zboží třídit, čistit a upravovat do prodejné podoby. Nakonec se na ně štěstí usmálo.
Přímo na náměstí byla provozovna bývalé čistírny, která už dosloužila. Vchod měla přímo z hlavní ulice a k zadnímu vchodu byl příjezd autem. To je pro provoz skladu nejdůležitější. Jednání z majitelem proběhlo úspěšné, dokonce po dobu dvou let nechtěl účtovat žádné nájemné. Vnitřní úpravy pomohli upravit přátelé a za půl roku byl obchůdek slavnostně otevřen. Nad vchodem se mu skvěl umělecky vyvedený nápis OBCHUDEK, který vytvořila, bez nároku na honorář, místní reklamní agentura.
Po deseti letech fungování lze říct jediné. Byl to nápad, který stál za to. Místní občané si ho nemohou vynachválit. Nazmar nepřicházejí přečtené knihy, hračky, se kterými si už děti nehrají, oblečení, které už nikdo nenosí, keramické sošky i sklo a porcelán. Všechno se přinese do obchůdku a nakoupí se, co je zrovna potřeba. A pro lidi nejpotřebnější je všechno oblečení zdarma.