Se zvyšující se zdravotní péčí, lidé snáší daleko hůř bolest. To se týká i žen, které měly vždy snížený práh bolesti. Snad to bylo kvůli častým porodům, že žena byla vždy nastavena na to, aby i vysokou bolest snášela hrdinně. Určitě si mnozí vzpomenou na vyprávění o ženách, které ještě v průběhu porodních bolestí pracovaly na poli, nebo přestěhovávaly byt.
Příroda, nebo pán Bůh, chcete-li, to tak nějak zařídili. Ženství totiž spočívá nejen v neuvěřitelné křehkosti, ale také v nepředstavitelné síle a odolnosti.
Bohužel s léky proti bolesti a s epidurální anestezií jakoby se ta neuvěřitelná ženská síla a odolnost vytrácely. Není to jen subjektivní záležitost, ale podle vědců žena v tomto ohledu dosahuje i genetických změn, kdy například její schopnost rodit přirozeným způsobem je oslabena. Jakoby současná žena byla odsouzena k porodu císařským řezem.
Bolest jako cesta
V současné době i žena má strach z bolesti. Přitom bolest má i svůj významný iniciační potenciál. Bolest je cesta. Existuje dvojí bolest. Ta první je reakcí na nemoc. Je to bolest, kterou je nutné léčit nebo v tom horším případě prostě přijmout. Je to bolest plná katarze a utrpení. A pak je bolest, která představuje cestu. Cestu v tom smyslu, že všechno krásné se rodí z bolesti a to se týká především právě porodu.
To nejhodnotnější v životě
Samozřejmě nikdo není masochista a ulevit si a minimalizovat utrpení je žádoucí. Jedná se o základní životní instinkt. Na straně druhé, ale musíme umět určitou míru bolesti přijmout. Jako cestu. Když kráčíme na vysokou horu, také se zadýcháme, ale odměnou je nám překrásný výhled. Jedná se samozřejmě o metaforu, ale v určitém slova smyslu to tak bývá i v životě. To nejhodnotnější v životězískáváme prostřednictvím bolesti. Přijmout ji do svého života, znamená lidsky dozrát.