1. Při rozhovorech intenzivně poslouchejte. Věnujte pozornost nejen mluvenému slovu, ale také zvuku, výrazům a gestům druhé osoby.
2. Chcete-li porozumět vašemu protějšku, ptejte se. Ujistěte se, že formulujete otevřené otázky. Takže váš soupeř musí odpovídat déle, namísto odpovědi ano nebo ne.
3.  Zvláště u sporů je změna perspektivy výhodou. Postavte se do pozice druhého a podívejte se na situaci z jeho pohledu. Teprve když si vzájemně rozumíme, můžeme správně reagovat.

Někteří z nás jsou více citliví a empatičtí, než je zvykem. Pokud patříte mezi lidi, kteří všechny situace snáší s poněkud větší dávkou emocí, jistě uznáte, že to v životě nemáte vůbec jednoduchý.

Emoce, které nemáte pod kontrolou

S velkou citlivostí a vnímání různých jevů a situací, se můžete setkat s tím, že jich bohužel ne vždy ustojíte. Ať už se jedná o pozitivní chvilky, které vás vždy dojmou k slzám a neubráníte se velkému projevu radosti a štěstí nebo naopak ty nepříjemné, jedno je jisté, nemůžete jich mít pod kontrolou.
Jak se ale poprat s tím, že nemůžete ovládat vaše chování, které byste nechtěli na sobě dát znát? Můžete si doma nacvičit řadu relaxačních nebo i meditačních cvičení, které můžete praktikovat – kdekoliv se budete nacházet v případě, kdy vás opět něco rozhodí.
Do jisté míry se přecitlivělost považuje za psychickou labilitu, kdy nevíte, jak se zachováte ve vyhrocené situaci, ale vždy je jisté, že naprosto nepřiměřeně. V takovém případě není na škodu, nahromaděnou energii věnovat do něčeho jiného a zaměstnat se jinou záslužnou aktivitou.

Společenské kurzy, sport, ale i čtení knihy

Když o sobě víte, že jste typ člověka, který se neumí ovládat, je dobré proti svým návalům emocí bojovat – chytře a nápomocně.
Fantastickou aktivitou, která vám pomůže zklidnit především mysl a udržet vaši náladu v rovnováze, jsou různé kurzy. Může se jednat o tvůrčí kurzy, jakými jsou keramika, vaření, učení cizích jazyků, sebeobrany nebo jakékoliv jiné, které vás zaujmou.

V lepším případě není na škodu, ventilovat velkou dávku emocí a rozpolcení sportem, který má přímo léčivé účinky na naši mysl a rovněž i na tělo. Najděte si druh sportu, ke kterému máte blízko a poskytne vám dostatek pozitivní energie a úbytek špatné, která vás tíží.
Činnost, která vás přivede na jiné myšlenky, dostane do stavu rovnováhy a uklidní vaše citové vnímání, je právě čtení knihy.Skvělou volbou jsou motivační knihy, osudy a příběhy lidí, kteří jsou inspirací pro nás všechny nebo i ty, které vám pomůžou naučit se ovládat veškeré chování a vystupování vaší osobnosti – v každé jedné situaci, kterou zažijete.

Ať už Vás trápí únava, nadýmání nebo naopak průjem může Vám od těchto problémů pomoci bezlepková dieta. Tato dieta má své velké zastánce ať už mezi herci, tak také politiky nebo sportovci. Zde můžeme třeba zmínit tenistu Novaka Djokoviče. Co je vlastně lepek? Je to rostlinná bílkovina n povrchu obilných zrn. Jen v ČR má alergií na lepek až 100 000 obyvatel. Nicméně, nejde si říct, že odteď začnete s bezlepkovou stravou. U tohoto rozhodnutí je potřeba být opatrný a hlavně vše probrat s lékařem. Poradit Vám může i výživový poradce. Musí se totiž dbát na to, aby v jídelníčku byl stále vysoký podíl vlákniny, a vitamínu B. Lepek najdeme třeba i v rtěnce, lécích nebo třeba v zubní pastě. Bezlepkovou stravu mohou mít jak děti tak také dospělí. U dětí se tato strava nastavuje při zjištění alergie. Tak jako i jiná alergie může i alergie na lepek zmizet tak jak se objevila. 13. září se slaví světový bezlepkový den.
 

Jak na bezlepkovou stravu

 
Pokud tedy máme bezlepkovou stravu schválenou lékařem anebo výživovým poradcem je potřeba si tuto bezlepkovou stravu pořídit. Dá se koupit v prodejnách zdravé výživy, na internetu, ale něco najdete i v lékárnách. I supermarkety a hypermarkety začali tuto stravu pomalu zařazovat do své nabídky. Nemusíte se bát, že to nebudou moc velké dobroty.

Do bezlepkové stravy patří například brambory, rýže, sója, kukuřice a taky luštěniny. Při této stravě do svého jídelníčku určitě nezařazujte pšenici, oves, knedlíky, těstoviny, vločky, kroupy, ale také uzeniny včetně šunky. Z jídelníčku je také potřeba vystrnadit různé ochucovadla, kečupy nebo tatarky či hořčice. Pokud dodržujete bezlepkovou stravu, nemusíte se vůbec bát jít do restaurace na nějaký dobrý oběd. Od roku 2014 mají stravovací podniky povinnost informovat zákazníky o alergenech obsažených v jídle.

Japonská uklízecí metoda se jmenuje se KonMari. Metodu vynalezla, japonská úklidová expertka Marie Kondo. Úklid po Japonsku spočívá v tom, že je potřeba neustále vyhazovat, neboť metoda KonMari je mentální výzvou. Japonka Marie Kondo totiž říká, že za problémem s nepřetržitým nepořádkem jsou přemnožené věci, které vám zavalili nejenom domácnost, ale i váš život. Uklidit totiž znamená nejenom vaše soukromí a domácnost, ale i vaši psychiku. KonMari je především čistý, puristický minimalismus.

Čistý životní prostor

Metoda úklidu po Japonsku spočívá ve vyčištění životního prostoru od naprosto všech zbytečností. Tím, že pokaždé uklidíme jen trochu, je právě důvodem, proč nemůžete být s úklidem nikdy hotovi. Pokud však domácnost uklidíme naráz, můžeme tím také zásadně změnit nastavení svého myšlení.

Jak na to

Marie doporučuje zaměřit se na úklid věcí podle jejich kategorií. To znamená, že bychom měli uklízet a třídit naše věci vždy od jednoho druhu, například:
ü  všechno oblečení
ü  knihy
ü  dokumenty
ü  okrasné předměty
Všechny tyto věci a předměty od jednoho druhu sneseme do jedné místnosti a poté vyřazujeme a třídíme. U každého předmětu je třeba se zeptat sami sebe:
ü  Zda tuto věc nezbytně potřebujeme.
ü  Jak moc tu věc máme rádi.
ü  Kdy jsme tu věc naposledy využili.
ü  Jak se s tou věcí cítíme.
ü  Od koho jsme tu věc dostali.
ü  Jestli nám ta věc dělá radost.
Na konci by nám potom měly zůstat pouze předměty naprosto nezbytné, radostné, inspirující a s maximální citovou hodnotou. To vše ostatní, co nás pouze zahlcuje, překáží nám, nebo nás dokonce irituje, vyhoďme.

Způsob ukládání

Nyní je třeba udělat zásadní změnu v systému ukládání všech předmětů. Věci, které si ponecháme, vždy skladujeme pohromadě. Podle Marie by se předměty neměly ukládat vertikálně, ale horizontálně. To znamená, že bychom neměli vytvářet žádné komínky, které budou schovávat věci vespod, ale měli bychom je hezky rozložit, abychom měli stejný přehled o všech kusech.

Co nám lidem vlastně chybí? Mnozí odpovídají, že všechno. Možná si také myslíme, že jsme snad prokletí.  Pokud však opravdu prokletí nejsme, můžeme se proklít my sami. Protože každý z nás si tvoří svoji vlastní realitu. Co tedy hledáte?

Hledáte lásku

o   Tu však najdete v sobě, a také všude okolo vás. Pouze je třeba, abyste se přijali takoví, jací jste. Potom můžete zakoušet lásku, kdykoliv budete chtít. Mějte rádi sebe sami, a naleznete lásku, a když ze sebe budete lásku vysílat, lásku i přitáhnete.

Hledáte jistotu

o   Jenomže věci se dějí vždycky přesně tak, jak se mají dít. A nikdy nic v životě není náhoda. Pamatujte si, že nikdy vám nebudou nakládány takové zkoušky života, kterou byste nezvládli. A proto mějte v tomto jistotu a také v sebe, sama. Jenom je třeba, abyste vždy přemýšleli, hovořili a jednali v souladu s vámi samými. A neopakovali to, co ří­kají ostatní lidé. Vždy když budete jednat v souladu se sebou samými, pak svých činů nemusíte litovat, protože jste udělali to, co jste v tu chvíli po­važovali za správné.

Hledáte štěstí

o   Ale štěstí je právě nyní, v současném okamžiku. Štěstí se totiž skrývá i v momentu bolesti. Prostě jen se radujte, že jste, že dýcháte, cítíte a vidíte pulzující život okolo vás. Radujte se z té možnosti, že můžete někomu pomoci, a také pomáhejte. Protože nešťastnými vás nečiní okolnosti, ale pouze to, jak je přijímáte.

Hledáte partnera

o   Všichni z nás hledáme někoho, s kým bychom byli šťastní. Ale pokud nejsme šťastní sami se sebou, nebudeme šťastní ani s někým druhým. Přítomnost druhého člověka nám naši vlastní, vnitřní bolest nevyléčí. Ani strach ze samoty, byla by to pouze iluze lásky. Pouze bychom si vytvořili na tom druhém člověku závislost. Nejprve je třeba, abychom byli v harmonii sami se sebou, a bude nám dobře i o samotě. Potom zjistíme, zda někoho opravdu chceme.

Většinu úkolů a věcí v životě děláváme na poslední chvíli, a ono to všechno vždycky nějak klapne, nějak se to všechno vždycky dodělá. Mnohem horší je to ale u záležitostí, které se tak nějak týkají nás samých. Protože pokud si sami nestanovíme hranice, tak se nám potom špatně určují chvíle, kdy bychom už měli začít něco s naším životem dělat. Existuje několik faktorů, které nás pouze a zcela zbytečně brzdí v tom, abychom začali ve svém vlastním životě jednat a konečně si splnili to, po čem toužíme. Jsme tady na zemi pouze jednou, a nikdo z nás neví, co bude zítra. Tak přestaňte ztrácet čas sněním, a začněte si plnit své sny.

·         Nebojte se
Protože strach a obavy jsou zabijáci snů. Přesto, že se bojíme, a věřte, že se bojíme všichni. Neexistuje nikdo, kdo by o sobě alespoň někdy na chviličku nezapochyboval. Anebo, kdo by se nebál. Strach je přece přirozená součást našich životů. Nyní však je třeba tento strach v sobě co nejrychleji překonat. Vzpomeňte si, jak skvělé to bylo, když jste naposledy svůj strach překonali. Vyhýbat se věcem, kterých se bojíme, totiž vůbec ničemu nepomáhá. Jenom si zbytečně prodlužujeme naše vlastní trápení.
·         Plán je základ
Vytvořte si plán a snažte se jej dodržovat. Je dobré si sepsat všechny své krátkodobé i dlouhodobé cíle. Naprosto vše si rozepište na jednotlivé malé kroky, kterých byste mohli dosahovat. Risk je zisk. Riskujte, protože riskovat se vyplácí. Vždy totiž platí, že nemáte co ztratit. Když se nám něco povede, je to skvělé. Když se to nepovede, alespoň jsme se něco nového naučili. Budeme silnější, zkušenější, a možná o to více rozhodnutí se o to pokusit znovu. A to je velice často prvním krokem k našemu úspěchu.

·         Neřiďte se ostatními
Opravdu vám tak záleží na názoru ostatních lidí? Jenomže to je váš život, a nikdo jiný, než vy sami, váš život neodžije. Nikdo nezná vás a váš život lépe než vy. Nenechte proto ostatní, aby váš život řídili.

Úlohou Gejši je bavit muže ve společnosti tancem, zpěvem, konverzací nebo jiným uměním. Gejši se staly svým specifickým zjevem symbolem Japonska. Zajímavostí je, že původně byla role Gejši určena mužům, a až v polovině osmnáctého století se začaly objevovat v profesi Gejši i ženy.

Vzhled Gejši

·         Obličej a šíji mají Gejši natřený bílým make-upem, který není rozetřený až k vlasům. Ponechávají si kousíček nenabarvené pleti, aby ukázaly, že barva jen maskou a tím vzbudily v mužích zvědavost vidět jejich pravou tvář.  

·         Obočí a oční linky jsou potom zvýrazněné uhlíkem z větvičky. Rty jsou částečně zvýrazněné pigmentem, aby vzbudily dojem, že jsou menší, než jejich rty skutečné. To bylo v Japonsku považováno za ideál krásy.

·         Účes samotný je potom velmi pracný. Jednou týdně si jej Gejši nechávají upravit u kadeřníka.  Při úpravě vlasů je do nich vtírán horký vosk, aby složitý účes držel. Účesů Gejš je několik typů. Ty se upravují podle věku Gejši, zkušeností, ale také podle ročního období. Zrovna tak i móda měla na vzhled účesu Gejši vliv. 

Účesy Gejši se dělí na několik typů:
·         Momovare– nosí jej nejmladší učednice
·         Warešinobu
·         Ofuku- zjednodušená verze předchozího účesu
·         Kacujama
·         Sakko

Vázání kimona

Učednice Gejši nosí kimono, které má dlouhé, kapsovité rukávy a velmi výrazný pás.  Tento pás se váže na zádech. Pás je velmi široký, začíná u hrudní kosti a končí u pupíku, a nemá funkci kimono držet zavázané.

 To drží rozličné provázky a sponky, které jsou ukryty pod tímto širokým pasem. Uzel kimona je velice složitý. Je vyložen mnoha vycpávkami, aby byl batůžkovitého vzhledu. Tento vzhled náleží pouze Gejše, která je ještě učednice. Její kimono je velké a široké, z uzlu širokého pasu potom visí dlouhé pruhy zbytku pasu až na zem.

Oděv gejši, která dokončila studia je o něco jednodušší. Více také podtrhuje ženskou postavu a rukávy kimona nejsou tak široké. Pás samotný je potom kratší, a jeho uzlík, který je uvázán na zádech, připomíná malou krabičku. 

Ženy toho nechtějí málo, ale v opačném případě tomu není úplně jinak. Muži také očekávají od svých partnerek různé věci, od výchovy dětí, uklízení až po péči o svůj vzhled, protože nikdo nechce chodit se svým vlastním odrazem, že jo. Takže je určitě fér zmínit i pár věcí https://www.onlinechlap.cz/, které chtějí ženy od mužů.

1) Opora
Ženy chtějí mít ve svém muži oporu, stejně jako muž potřebuje mít oporu v ženě. Jedná se o docela jednoduchou rovnici – jak silná je opora, tak je silná i žena. Nemusí to být jenom opora v lásce, může to být také podpora v zaměstnání, v realizaci jejích snů nebo i výchově dětí. Žena prostě musí mít jistotu, že se na svého muže bude moci spolehnout v jakékoliv situaci.

2) Něco za něco
Chcete, aby vaše žena vychovávala sama vaše společné děti? Abyste si s nimi jen tak pohráli a podobně? Ok, ale tím pádem se očekává, že zase vy přinesete domů každý měsíc plat, který tomu bude odpovídat, tedy minimálně za dva. Pokud se nic takového neděje, tak bohužel nemáte právo požadovat, aby se jeden obětoval celý a druhý popíjel pivo u televize.

3) Péče o vzhled
To je stejné jako u mužů. Nikdo nechce chodit s otrhancem, který smrdí po alkoholu a potu a ještě k tomu mu teče nudle u nosu. Nikdo ani nechce mít za manžela chlápka, který nosí špinavé tepláky do práce, stříhá ho matka a panděro mu roste rychle jako nevybuchlá sopka. A přitom stačí jenom pár změn a je to.

4) Trávení společného času
Na vás by mělo být vidět, že s vaší ženou nejste jenom kvůli dětem, ale také proto, že si čas s ní užíváte. Mělo by jít vidět, že jste pár, ne jenom nějaký náhodný „shluk“ dvou jedinců, kteří spolu mají děti a tím to končí. Pokud trávíte více času v hospodě než doma, tak je asi něco špatně. To samé platí pro ty, kteří utíkají před domácností do práce, kde zůstávají dlouhé hodiny. Bohužel, bod 2) a 4) se někdy staví do opozice, ale to už je život. Tak co, jste schopni splnit tyto 4 věci?